Co vlastně znamená BIO?
Nejen v obchodech se zdravou výživou, ale i v supermarketech a dokonce i v drogeriích je dnes možno zakoupit produkty se značkou bio. V povědomí většiny obyvatel jde o potraviny, které jsou nějakým způsobem kvalitnější, ohleduplnější k přírodě a v neposlední řadě také dražší než běžné výrobky – to je ale dost chabý popis. Co nám toto označení ve skutečnosti říká a vyplatí se bioprodukty kupovat?
Pokud vás zajímá, jakým způsobem bylo vyprodukováno jídlo, které sami jíte a které podáváte svým nejbližším, je bio dobrým začátkem. To ale rozhodně neznamená, že například farmářské produkty bez označení bio nejsou kvalitní nebo šetrné k přírodě – čím se tedy bio liší?
Bio a legislativa
Označení jako farmářský, selský a tradiční jsou, zjednodušeně řečeno, pouhé obchodní názvy, které mohou zákazníkovi pomoci se rozhodnout při výběru potravin. Ve většině případů jsou takové výrobky skutečně poctivější, chutnější a ohleduplnější k přírodě než ostatní, ale nelze vyloučit, že se za takovým názvem schová i konvenční výrobek, který se ničím ze jmenovaného pyšnit nemůže. Tato označení totiž nejsou zakotvena v žádných zákonech nebo vyhláškách, tudíž ani nikdo nekontroluje, jestli jsou tyto produkty opravdu v něčem „lepší“.
Naproti tomu označení bio znamená, že produkt splňuje přísná pravidla daná českou (zákon č. 242/2000 Sb. a vyhláška č. 16/2006 Sb.) i evropskou legislativou (Nařízení Rady č. 834/2007 a Nařízení Komise č. 889/2008). Navíc mu byl udělen certifikát bioprodukce, což poznáte podle zeleného loga na etiketě. Navíc musí každý bioproducent podstoupit minimálně jednu kontrolu za rok – tu si objedná u některého ze čtyř uznaných kontrolorů a sám uhradí. Kromě toho provádí kontrolní úřad namátkovou kontrolu alespoň 5% výrobců s bio certifikátem každý rok, a rovněž také prověřuje případná podezření na porušování legislativy o bioproduktech. Když tedy v obchodě sáhnete po bio, můžete si být jisti, že výrobek splňuje vaše očekávání.
Bio = ekologické?
Bioprodukce bývá spojována s ekologickými postupy pěstování plodin a chovu zvířat. Do jaké míry to tak skutečně je? Můžeme bez obav říci, že bio je ekologičtější než většina běžně nabízených výrobků, zejména proto, že při pěstování je u bio potravin zakázáno používání pesticidů a dalších chemických látek, které jsou škodlivé nejen pro půdu a půdní organismy (případně i vodní organismy, když se látky dostanou do vodních toků), ale také pro naše tělo. Používají se přírodní hnojiva, chorobám se předchází zvyšováním odolnosti plodin a plevelné rostliny jsou odstraňovány mechanicky. Zakázané jsou také veškeré geneticky modifikované organismy (GMO), jejichž negativní vliv na lidský organismus je neustále diskutován.
Na druhou stranu jsou ale biopotraviny do České republiky z velké části dováženy, čeští producenti totiž nejsou schopni zcela pokrýt poptávku (a další produkty jsou pochopitelně dováženy proto, že u nás nejsou vhodné podmínky pro pěstování odpovídajících plodin – příkladem je třeba kokosový olej). Při přepravě vzniká výrazná uhlíková stopa, což už tolik ekologické není. V tomto ohledu je asi ohleduplnější zakoupit si ovoce a zeleninu od místního farmáře, když se předem informujeme o jeho postupech při pěstování. Nejlepší volbou jsou samozřejmě lokální bioprodukty, jak již ale bylo řečeno, ne vždy se tato možnost nabízí.
Zvířata v bioprodukci
Podívejme se ještě na živočišné produkty. Vejce s označením bio (číslo 0 na razítku na vejci) pocházejí od slepic, které mají podobné životní podmínky jako nosnice ve volném výběhu (číslo 1) a navíc jsou krmeny pouze biokrmivy. Plodiny ke krmení si někdy farmáři pěstují sami, legislativa ale nezakazuje ani dovoz takových krmiv, zde se tedy objevuje uhlíková stopa. Oproti slepicím v klecích mají ty na biofarmách lepší život, protože se mohou volně pohybovat v halách i venkovních výbězích, mohou se schovávat pod stromy a vyhrabávat drobné organismy z půdy. Na druhou stranu se ale část ekologických chovů potýká s agresí mezi nosnicemi – od vytrhávání peří po kanibalismus. V běžných chovech se to řeší zkracováním (kauterizací) zobáku, to je ale u bioprodukce zakázáno. Řešením je tedy nepřeplňování prostor pro chov a zajištění dostatečného vyžití pro slepice, aby se z nudy neuchylovaly k terorizování svých spolubydlících.
Mléčný průmysl je v současné době často odsuzován, odebrání telete matce je označováno jako nepřirozené a neetické. Lze ale říci, že dojnice v biochovech mají přece jen o něco lepší život než většina ostatních. Předně musí mít možnost jít na venkovní pastvu a také celodenní přístup k potravě a čisté vodě. Legislativa pro bio také nepovoluje odstraňování rohů zvířatům a podávání léků, pokud zvíře není nemocné. Kravám také nejsou podávány hormony k umělému vyvolání říje. Co se týče jejich zdraví, dbá se především na prevenci, pomáhá správný výběr plemene vzhledem k místním přírodním podmínkám a v neposlední řadě i zdravé krmení, volný pohyb venku a dodržování vhodných podmínek ve stájích. Telata jsou na biofarmách krmena mlékem, to ovšem neznamená, že jsou kojena – stejně jako v konvenčních velkochovech je tele matce brzy odebráno a chováno odděleně, ale společně s dalšími telaty.
U zvířat chovaných pro maso platí podobná pravidla – především musí mít zajištěny podmínky, v nichž se může chovat přirozeně (v první řadě dostatek prostoru a možnost pohybu uvnitř i venku), a být krmena ekologicky vyprodukovanými krmivy bez GMO.