Éčka nejsou jen škodlivá

Pamatujete na hudební hit z 80. let „Céčka, sbírám céčka“?  V současné době by se mohl přejmenovat na „Éčka, sbírám éčka“ a inspirací textu by mohly být potraviny, protože éček z nich nasbíráme opravdu hodně. Ne všechna éčka jsou ale škodlivá.

 

Látky, které se už nějakou dobu nazývají „éčka“, potravinám zajišťují jejich chuť, vůni, barvu ale také trvanlivost. Negativní popularitě éček velmi přispěli úředníci Evropské unie, když se rozhodli označit každou takovou látku písmenem E a číselným kódem. Původní dobrý záměr lépe informovat o složení potravin se pak rychle změnil téměř v paniku. Ukázalo se, že mnozí výrobci především ve snaze minimalizovat své náklady na zdraví spotřebitelů moc nemyslí. Ne všechna éčka jsou ale zdraví škodlivá!

Přírodní éčka jsou neškodná a dokonce i zdravá

Mnoho éček jsou opravdu zdraví neškodné přírodní látky. Patří sem třeba přírodní barviva jako chlorofyl z kopřivy, označený E140, přírodní konzervační látka kyselina sorbová E200 nebo dusičnan sodný E251, který omezuje vznik bakterií v uzeninách. Známý vitamín C je vlastně přírodní kyselina askorbová, a i ta má své očkové označení E300. Podobně dopadl i v ovoci obsažený zdraví neškodný přírodní pektin, který se na etiketách marmelád a džemů jmenuje E440a. 

Éčka jsou už téměř všude

Éčka, která se vyrábí chemickou cestou, už samozřejmě lidskému zdraví ve většině případů prospěšná nejsou. I v tomto případě sice existují taková, u kterých se nepodařilo prokázat, že by na člověka měly výrazně negativní vlivy, ale zcela jednoznačně to tvrdit nelze.

Testování tzv. přídatných látek – tak se éčka odborně nazývají – se provádí v mnohem vyšších dávkách, než které jsme schopni jednorázově zkonzumovat, a také není v podstatě možné určit, jak se vliv éček projeví při jejich dlouhodobém užívání. Z neznámých důvodů – možná díky lobbistickým tlakům výrobců – se navíc některá éčka průběžně povolují a pak zase zakazují. Vyznat se v současné době v éčkách je tedy poměrně složité a zákazníkům původní jistě chvályhodná snaha úředníků moc nepomohla.

V současné době se zcela vyhnout konzumaci potravin s chemickými éčky v podstatě už nelze. I když budete nakupovat bio produkty na farmářských trzích nebo v prodejnách se zdravou výživou, vždycky byste nakonec nějaké éčko – třeba i zdraví neškodné - i v minimálním množství našli.

Nakupovat potraviny podle obsahu éček sice dost dobře nejde. V každém případě bychom se ale měli vyvarovat potravinám s éčky, která jsou za škodlivá označena. Pokud vás zajímá, která éčka mají škodlivé vlivy, zde je jejich seznam.

Nikdy nekupujte nic, kde na obalu najdete  E110, E131, E132, E133, E155, E210, E249, E250, E312, E320 nebo E321 – tato éčka jsou skutečně už nebezpečná!

Barevné nezdravé pokušení

 

Některá éčka mohou vyvolat různé ekzémy, astma, migrény nebo zažívací potíže a tak by si na konzumaci potravin s těmito látkami měli dát pozor především alergici. Další značně ohroženou skupinou jsou děti. Výrobci do různých sladkostí a limonád s oblibou přidávají různá chemická barviva, která nejsou nic jiného, než právě éčka – a navíc ta téměř nejhorší! Oblíbení barevní želatinoví medvídci nebo zářivě barevné zmrzliny a nanuky by děti vůbec jíst neměli. Když nic jiného, budou hyperaktivní… Na trhu se v této době objevují i tzv. „čokoládoví“ Mikulášové, které za několik týdnů vystřídají čokoládové adventní kalendáře. Od Mikulášů ani kalendářů neočekávejte žádnou velkou čokoládovou kvalitu, ale také spíš éčka.

S éčky se setkají i lidé, kteří se snaží žít zdravě nebo hubnout a preferují takzvané light potraviny. I v nich totiž najdeme značné množství éček. Dát si k snídani light jogurt, k svačině ligth sýr, pít light nápoje a sladit sladidlem skutečně není právě zdravý způsob stravování.

Jen éčka nám neškodí

Výrobci v současné době pro minimalizaci nákladů a zvýšení svých zisků už ovšem nepoužívají jen éčka. Příkladem je například v poslední době prodávané křehčené drůbeží maso. V podstatě se jedná jen o slanou vodu, do které se maso na nějakou dobu naloží, ale v konečném principu je to svým způsobem klamání spotřebitelů, protože až 25 procent váhy je vlastně slaná voda. K naprosté dokonalosti tento výrobní postup dovedli v USA, kde se maso, prodávané pak balené, nejdříve namáčí do speciální směsi z různých chemikálií, v které určitě nechybí ani éčka. Doufejme, že se tento způsob křehčení drůbežího masa do EU a tedy ani k nám do České republiky, nedostane. V současné době máme vlastních éček a různých potravinových náhražek snad už dostatek…

Zdeněk Urban