Hummus není humus

Pokud v nabídce restaurací a fresh barů nebo na pultech supermarketů narazíte na cosi s popiskem hummus, není třeba ohrnovat nos, rozhodně se nejedná o něco nechutného. Spíše naopak, tato cizrnová pomazánka je velice výživná, lahodná a dá se ochutit mnoha způsoby.

Hummus se nejen u nás v poslední době značně rozšířil, téměř po celém světě si jej lidé s oblibou dávají jako rychlou a zdravou svačinu nebo jako odlehčené pohoštění na dlouhé večery s přáteli. Hummus je také ideální občerstvení na cesty – dá se připravit dopředu, zabalit do krabiček a jíst bez ušpinění, a hlavně skvěle zasytí a dodá spoustu živin.

Levantská pochoutka

Ačkoliv se o „vynalezení“ hummusu hlásí také Řecko, vznikl tento pokrm nejspíše na Středním východě, v oblasti Levanty. Tamější kuchyně, obsahující spoustu zeleniny a jehněčího a mletého masa, je vyhlášená po celém světě. Je natolik zajímavá, že jsme jí věnovali samostatný článek, který si můžete přečíst zde. Slovo hummus je arabské označení pro cizrnu, která je pro tento pokrm hlavní surovinou. Historické nálezy dokazují, že hummus se v téměř stejné podobě, v jaké ho známe dnes, pojídal v Egyptě ve 13. stol., vzniknout však mohl ještě mnohem dříve. Do Řecka se záhy dostal nejspíše díky obchodníkům a místní si ho rovněž oblíbili. Sdílení receptů mezi těmito dvěma státy byl běžný, dokladem toho jsou například i plněné révové listy nebo dezert baklava.

Pomazánka nabitá živinami

Hummus je, jak již bylo řečeno, jemná krémová pomazánka, jejíž hlavní přísadou je cizrna. Dále hummus obsahuje olivový olej, tahini (sezamovou pastu), česnek a citronovou šťávu, dochucuje se kořením a bylinkami. Díky svému složení je hummus neobyčejně výživný – obsahuje až 11% proteinů, také vlákninu, mononenasycené kyseliny, železo, fosfor, mangan, sodík, zinek a další. Konzumace hummusu tak pomáhá vyrovnávat hladinu cukru a cholesterolu v krvi, předcházet obezitě i snižovat riziko vzniku nádorových onemocnění. Studie ukázaly, že dospělí, kteří pravidelně jedí hummus a cizrnu, jsou o 53% méně náchylní k obezitě a o 51% ke zvýšené hladině glukózy v krvi. Kromě toho hummus obsahuje látky, které mají afrodiziakální účinky a zlepšují náladu.

Základní postup

Hummus lze připravovat ze sterilované i ze sušené cizrny. Sterilovaná cizrna umožňuje vykouzlit lahodnou pomazánku bleskurychle – stačí ji vyklopit z plechovky, rozmixovat s ostatními surovinami a dochutit. Na druhou stranu doma uvařená a hned zatepla rozmixovaná cizrna vytvoří mnohem krémovější texturu a zapůsobí i na toho nejzarputilejšího odpůrce luštěnin. Je tedy jen na vás, kolik času přípravě chcete věnovat. Postup pro obě varianty je podobný.

Potřebujeme

• 1 plechovka sterilované cizrna nebo 200 g sušené

• 2 stroužky česneku

• 3 lžíce olivového oleje

• 2 lžíce citronové šťávy

• 2 lžíce sezamové pasty tahini

• ½ lžičky římského kmínu

• ½ lžičky soli

• 1 lžíce jedlé sody (pokud používáte sušenou cizrnu)

Jak na to

Suchou cizrnu propláchneme, nasypeme do hrnce s vodou, přidáme jedlou sodu a necháme přes noc namáčet. Druhý den vodu vylijeme, cizrnu propláchneme, naplníme hrnec čerstvou vodou a vaříme doměkka, tj. asi 2 hodiny. Cizrna by měla být spíš rozvařená než nedovařená. Vodu, v níž se vařila, si ponecháme. Pokud používáme sterilovanou cizrnu, propláchneme ji, odstraníme vrchní slupky a nálev z konzervy si také ponecháme. V kuchyňském robotu rozmixujeme uvařenou nebo sterilovanou cizrnu společně s pastou tahini, prolisovaným česnekem, olivovým olejem a asi 100 ml nálevu z plechovky nebo vody z vaření cizrny. Podle chuti dochutíme citronovou šťávou, římským kmínem a solí. Pokud je hummus moc hutný, přidáme nálev a znovu promixujeme. Hotový hummus necháme přes noc uležet v ledničce.

Lenka Ambrožová