Ochutnejte mořské řasy

Na podzim a především v zimě je dost obtížné dodržovat pravidlo pěti porcí ovoce a zeleniny každý den. V obchodech jsou sice k dostání plody dovážené z jihu, co si ale budeme povídat, jejich chuť a cena jen stěží splňují naše požadavky. Existuje ale zelenina, kterou si můžete ve stejné kvalitě kupovat po celý rok, a navíc je neobyčejně zdravá.

Máme na mysli mořské řasy. Pro nás, obyvatele vnitrozemí, kteří moře vidí maximálně jednou do roka na dovolené, bývá představa pojídání mořských řas obtížně přestavitelná, pro přímořské národy se ale jedná o tradiční zdroj živin. A když to vezmeme kolem a kolem, taková řasa se svým vzhledem příliš neliší od naší listové zeleniny. Takže pokud máte odvahu překonat počáteční nedůvěru a objevit něco nového, pokračujte ve čtení.

Řasy v historii

Konzumaci mořských řas si spojujeme s Asií, především s Japonskem, což je způsobeno celosvětovou oblibou sushi, pokrmu, který se do sušených řas balí. Archeologické nálezy a písemné prameny ale dokazují, že mořské řasy byly součástí jídelníčku obyvatel nejen Asie, ale i Ameriky, Evropy a Afriky, a to dávno před začátkem našeho letopočtu. I Řekové a Římané řasy znali, sami je sice nejedli, protože jim nechutnaly, krmili jimi však dobytek v dobách nedostatku. Naopak pro Japonce byly řasy tak významné, že byly roku 701 zařazeny na seznam mořských produktů, z nichž se platily daně.

Co jsou to řasy

Biologové řadí řasy mezi nižší rostliny, stejně jako vyšší rostliny obsahují chlorofyl, a tedy přeměňují oxid uhličitý na kyslík. Existují vodní i suchozemské druhy, k jídlu se využívají jen ty vodní. Zajímat nás budou řasy rostoucí v mořích a oceánech, a protože jsme na webu o jídle a vaření, nikoliv o algologii (tak se nazývá věda o řasách), nebudeme je nazývat jejich biologickými názvy, nýbrž tradičními (nejčastěji japonskými) kulinářskými termíny.

Druhy mořských řas

Mořské řasy se dělí na zelené, hnědé a rudé, jedlé zástupce nalezneme ve všech těchto skupinách. Asi nejoblíbenější hnědá řasa je arame, která má podobu tmavých dlouhých a tenkých proužků. Tato řasa má nasládlou chuť a používá se ke zvýraznění chuti polévek, také se přidává do směsí restované zeleniny. Další hnědou řasou je kombu, která se prodává ve tvaru různě dlouhých obdélníků. Využívá se jako doplněk salátů, vaří se z ní polévky a také se přidává k luštěninám, zkracuje totiž jejich dobu varu. Drcená kombu poslouží jako originální koření nejen do asijských pokrmů. Mezi hnědé řasy se řadí i wakame, ač má jasně zelenou barvu. V Japonsku a Koreji ji můžete ochutnat čerstvou pokapanou sezamovým olejem a doplněnou listovým salátem, sušenou využijete při přípravě polévek, tradiční japonské polévce miso tato řasa opravdu sluší.

Každý, kdo se trochu orientuje v mezinárodní kuchyni, jistě zná řasu nori, do níž se balí sushi. Málokdo by ale pro její temně zelenou barvu předpokládal, že ji biologové řadí mezi červené mořské řasy. Zajímavé na ní je také to, že se nejedná o celé rostliny, nýbrž že se při výrobě řasy drtí a v podobě tenkých plátů se suší. Díky tomu mají nori vždy pravidelný tvar, který je pro balení sushi nezbytný. Do nori se balí také rýžové koule onigiri, za ochutnání stojí i chipsy z opečených a ochucených řas. Pokud hledáte červenou řasu, která bude skutečně červená, nabídneme vám dulse, která vám může připomínat červené odrůdy salátu. Dulse se přidává do polévek a salátů, vyrábějí se z ní také chipsy.

V řadách zelených mořských řas bychom takovou, která se často a s oblibou konzumuje, hledali asi marně. Uvést můžeme snad jen chlorellu, ta ale patří mezi řasy sladkovodní, nikoliv mořské.

Proč jsou mořské řasy zdravé

Mořské řasy, čerstvé i sušené, poskytují našim organismům řadu cenných látek. Mezi ně patří chlorofyl, který podporuje tvorbu červených krvinek, čímž zlepšuje přenos kyslíku v těle a dodává energii. Kromě toho urychluje hojení ran a existuje i teorie o jeho prospěšnosti v boji proti rakovině, zabraňuje také překyselení organismu. Řasy dále obsahují velké množství železa (oblíbená nori ho ale v sobě má podstatně méně než jiné druhy). Z okolního prostředí, tedy mořské vody, získávají řasy jod, který má pozitivní účinky na činnost štítné žlázy. Možná vás napadlo, zda se podobně jako jod nedostávají do řas i zdraví škodlivé látky, o které dnes v oceánech není nouze. Nemusíte se obávat, žádné takové škodliviny v řasách nenajdete jednoduše proto, že tyto poměrně náročné rostliny ve znečištěném prostředí nerostou. Také je pěstitelé nezatěžují pesticidy a dalšími chemikáliemi, jako tomu bývá u naší běžné zeleniny.