Poruchy příjmu potravy - Mentální anorexie

V touze za štíhlostí může dojít k záměrnému snižování příjmu potravy, které ovšem neskončí, ani když jsme již dosáhli námi plánovaného snížení váhy. I přes nízkou váhu převažuje pocit, že je stále ještě potřeba zbavit se kil. Dochází k rozvoji tzv. poruch příjmu potravy, které mohou skončit i smrtí.

Je nesporné, že obezita zkracuje život, je spojena s mnoha nemocemi, ale ani druhý extrém není zdraví prospěšný a může ho těžce a trvale narušit.

Zdravé hubnutí a zdravý životní styl vyžaduje přijímat kvalitní a pestrou stravu, která pokryje veškeré nároky organismu na vitamíny, minerály aj.

V touze za štíhlostí může dojít k záměrnému snižování příjmu potravy, které ovšem neskončí, ani když jsme již dosáhli námi plánovaného snížení váhy. I přes nízkou váhu převažuje pocit, že je stále ještě potřeba zbavit se kil. Dochází k rozvoji tzv. poruch příjmu potravy, které mohou skončit i smrtí.

Mezi nejznámější patří mentální anorexie a mentální bulimie.

Mentální anorexie

Je velmi vážné a často podceňované psychické onemocnění. Ať už je příčina vzniku jakákoli, vyznačuje se tato nemoc úmyslným snižováním porcí jídla až jeho vynechávání a hladověním. Hubnutí a jídlo se stávají drogou. Nemoc lze tedy označit za jistý druh závislosti.

Nemoc se nejčastěji objevuje v období puberty a adolescence, nejsou ovšem výjimečné případy, kdy této nemoci podlehnou i zralé ženy či velmi malé děti.

Postižení nemocí mají své BMI pod 17,5, trpí intenzivním strachem z možného přírůstku na váze, ačkoli mají podváhu. Je narušené vnímání vlastního těla, které pacientům připadá neforemné a tlusté.

Příznaky provázející anorexii
Počátky rozvoje nemoci bývají plíživé. Dochází k úpravám jídelníčku na zdravou stravu, postupně jsou z něj ale vyřazovány mnohé potraviny a jídelníček se stává velmi chudým a nedostačujícím. Postižení vyhledávají nízkokalorická jídla s vysokým obsahem vlákniny, aby i při malém množství na dlouho zaplnila. Přesně počítají svůj kalorický příjem. Jsou kaloriemi i jídlem jako takovým posedlí. Vařívají velmi rádi pro rodinu, sami ale nejedí. Často se pacienti vyhýbají společnému stolování, a pokud musí takto stolovat, jsou schopni jídlo i schovávat. Svou hubenost se snaží maskovat pod volným oblečením.

Z fyzických a psychických příznaků je to tedy nízké BMI pod 17,5 s extrémní štíhlostí, narušené vnímání sebe sama a svého těla, nízké sebehodnocení, perfekcionismus, sociální izolace, nadměrné nutkavé cvičení, deprese, obsedantní chování i myšlenky, úzkosti i sebevražedné pokusy, dostavují se též poruchy spánku, jsounadužívánaprojímadela a diuretika.

Pacienti často mají suchou a vrásčitou kůži, vypadávají jim vlasy, kazí se zuby, jelikož není tělo dostatečně zásobeno živinami. Trpí zimomřivostí, zácpou, nízkým krevním tlakem, snižuje se jejich tělesná teplota, častým průvodním znakem je úbytek sil a únava, stejně tak i anémie, dehydratace, zvýšené ochlupení, ztráta menstruace. Snižuje se hladina pohlavních hormonů, což je provázeno ztrátou zájmu o sex. V dalších fázích může dojít k metabolickému rozvratu a porušení funkce ledvin, ale také k narušení funkce imunitního systému, kdy jsou pacienti ohroženi i banálními infekcemi, poškození srdečního svalu doprovázeného arytmiemi, mohou být i svalové křeče z nedostatku minerálů aj.

Prognóza

Většina postižených si odmítá připustit, že mají problém a odmítají tedy i léčbu, jsou ve svém izolovaném světě. Často se dostávají do nemocnice až v metabolickém rozvratu, kdy již jde o život. Jsou podávány intravenózní výživné přípravky.

Nejdůležitější roli v terapii mentální anorexie je psychoterapie a možností nasadit psychofarmaka viz níže. I přes ambulantní či ústavní psychiatrickou léčbu dochází u nemocných často k remisi. Úmrtnost na tuto nemoc je poměrně vysoká 5-20% nemocných.

Mentální bulimie

Je psychickým onemocněním, nejčastěji se vyvine u dívek mezi 17-18 roky. Je charakterizovaná jako záchvatovité přejídání, po němž následuje vyvolání zvracení, které může být mnohokrát za den. I zde je chování ovlivněno touhou po zhubnutí.

Lidé trpící touto chorobou jsou posedlí jídlem a touhou po něm. Je časté používání laxativ, diuretik a samozřejmě vyvolávání zvracení, nadměrné cvičení či držení hladovek. Pacienty trápí strach z přibírání na váze.

Příznaky poruchy bývají často okolím přehlíženy, protože zde není tak výrazný úbytek hmotnosti, pokud vůbec je, jako u mentální anorexie. Jedná se o změnu stylu stravování. Na veřejnosti omezení potravy a v samotě potom záchvaty přejídání se zvracením. Pokud jedí ve společnosti, často se po jídle omlouvají a odcházejí na toaletu. Dochází k sociální izolaci. Trpící touto poruchou jsou podráždění, depresivní, vydávají velké sumy peněz za potraviny, které potom vyzvrátí. Často se vyskytují i jiné závislosti např. závislost na alkoholu, drogách.

Příznaky a následky

Je přítomna zvýšená kazivost zubů a krvácivost dásní, což je dáno vlivem žaludečních šťáv a kyselin při zvracení, jež leptají tkáně i sklovinu. Častým jevem je nepravidelnost menstruace, zhoršeným stavem pleti, kdy je kůže suchá, časté jsou otoky tváří i těla. Dochází k iontové dysbalanci, ztráty draslíku při zvracení jsou provázeny poruchami srdečního rytmu, bývá přítomna dehydratace a svalové křeče. Mohou být i zácpy nebo naopak průjmy, v důsledku přejídání může v extrémních případech dojít i k prasknutí žaludku, výjimečné ovšem nejsou třeba žaludeční vředy a poškození jícnu.

Léčba a prognóze se příliš neliší od té, jež byla zmíněna u mentální anorexie.

Záchvatovité přejídání

Při tomto onemocnění lidé nárazově konzumují velké množství jídla, i když nemají hlad. Jakmile osoba začne jíst, nedokáže přestat. Na rozdíl od bulimie se jej však nesnaží vyzvrátit. Záchvat přejídání bývá často následován pocity provinilosti a studu a hladovkou, často spojenou se cvičením, která opět vyústí v záchvat přejedení. Výsledkem tedy nemusí být nadváha.

Porucha nejčastěji vzniká v dospívání, ale nevyhýbá se žádné věkové skupině.

 

Léčba poruch příjmu potravy

Nejčastěji je kombinace psychoterapie s farmakoterapií. Je využívána psychoanalýza, kognitivně behaviorální terapie, rodinná terapie a skupinová terapie. Pomoci může též muziko či arteterapie.Terapie je dlouhodobá, mnohdy musí být ústavní a až po ní následuje ambulantní léčení.

S léčiv jsou potom podávána antidepresiva, antiepileptika či léky snižující úzkost – anxiolytika.

Procento recidiv po léčbě je vysoké.