Látky E

Protispékavé - protihrudkující - látky se využívají k snížení spojování jednotlivých částic potravin k sobě.  Nejčastěji se přidávají do rýže, solí, plátkových a strouhaných sýrů, ale i do cukrovinek nebo koření.

Plnidla v potravinách zvětšují jejich objem a přitom nezvyšují jejich energetickou hodnotu. Jejich využívání je nejčastější u různých druhů cukrovinek, žvýkaček a také u nízkokalorických potravin.

Sekvestranty zlepšují kvalitu a stabilitu potravinářských výrobků. Jsou to v podstatě konzervanty se schopností vázat volné ionty kovů z látek v potravinách a zabraňují tím jejich nežádoucím reakcím v potravinách. 

Stabilizátory pomáhají udržovat v potravinách rovnoměrné rozptýlení různých látek, které se vzájemně nesmíchají. V potravinářském průmyslu se velmi často využívají stabilizátory, které jsou zároveň i želírující látky.

Látky zlepšující mouku vylepšují vlastnosti mouky pro zpracování do těsta a při pečení.

Emulgátory umožňují vytvoření trvalé směsi ze dvou nebo více přirozenou cestou nemísitelných látek. Jednotlivé emulgátory jsou vzhledem k své struktuře vhodné pouze pro určité směsi a potraviny a proto jich také je poměrně velké množství.

Balicí plyny se přivádějí do obalů před, v průběhu nebo po vložení potraviny do obalu a často slouží i k prodloužení trvanlivosti potravin. Propelanty jsou plyny, které vytlačují potraviny z obalů.

Převážná většina tzv. přídatných látek v potravinách, kterým se také vzhledem k jejich označení písmenem E říká éčka, nemá na zdraví člověka při běžné konzumaci negativní vliv. Existuje ale skupina těchto potravinářských aditiv, které je možné zařadit mezi látky nevhodné, působící nepříznivě i škodlivě.

Leštící látky se nanášejí na povrch potravin a vytváří na něm lesklý vzhled nebo ochranný povlak. U ovoce a zeleniny také omezují vysychání a snižování hmotnosti. Jedlé nebo snadno odstranitelné povlaky se za leštící látky nepovažují.

Náhradní sladidla dodávají mnoha druhům potravin a nápojů sladkou příchuť nebo chuť. Jsou to poměrně složitě vyráběné chemické látky, nepatří mezi monosacharidy ani disacharidy a například med nebo fruktóza, které mají přírodní původ, se za náhradní sladidla nepovažují.